Ředitel výrobního závodu Pepsi: Svým zaměstnancům říkám, ať se chovají jako doma. Neformální atmosféra jde udržet, i když máte ve firmě 3200 lidí

Výrobní závody jsou páteří Mattoni 1873. Jen díky nim můžou mít všechny produkty, vize i inovace reálný tvar. Jan Běhounek pracuje v nápojovém průmyslu už 31 let – začínal v pivovarech, odkud před třiadvaceti lety odešel do světa minerálních vod. 20 let byl ve vedení závodu Poděbradka, a když v rámci skupiny Mattoni 1873 přecházel z Poděbradky do Pepsi v Praze v Kolbenově ulici, přinesl s sebou nejen dlouholeté zkušenosti, ale i rodinnou atmosféru, na kterou byl ze svého předchozího působiště zvyklý. Jak vnímá současný dynamický růst firmy člověk, který si ze všeho nejvíc váží stability, loajálnosti a pokory? A proč je dnes tak těžké sehnat dobré zaměstnance?

Je jiné dělat ředitele závodu dnes než před 20 lety?

Jiné to určitě je. Tehdy nebyla taková nouze o zaměstnance. Doba je dnes úplně jiná, turbulentní, a jiný je i přístup lidí k práci. Já jsem ale v tomhle konzervativní.

Co tím máte na mysli?

Stává se, že přijde člověk, podepíše smlouvu, ale když má nastoupit, neobjeví se ani se neozve. Já ale od svých lidí potřebuju poctivost, loajalitu, pokoru –⁠ a to se dnes hůř shání. 

V současné době není moc běžné být v jednom zaměstnání přes 20 let. Napadlo vás někdy, že byste změnil práci? 

O tom jsme nedávno diskutovali s kolegou a došli jsme k tomu, že si to moc představit nedokážeme. Byla by škoda těch zkušeností. Já mám stabilitu rád a vážím si jí i u druhých lidí. A navíc má podle mě náš obor pořád perspektivu.

Mattoni 1873 je i přes svou velikost stále firma s rodinnou atmosférou. A z průzkumů mezi zaměstnanci je jasné, jak moc je to důležité. Vnímáte to podobně?

Určitě. I firmy, které do skupiny postupně přicházely, byly původně rodinné podniky. Struktura naší společnosti je navíc velice plochá –⁠ pokud si například chceme pořídit novou myčku lahví, prodiskutujeme to přímo s majitelem. I když je nás tedy dnes dohromady na všech trzích asi 3200, což už je trochu větší rodina, pořád si držíme neformální atmosféru.

V roce 2018 převzaly Karlovarské minerální vody (zahrnující i Poděbradku) licenci PepsiCo, čímž vznikla skupina Mattoni 1873. Vy jste díky tomu dostal kromě Poděbradky na starosti i závod Pepsi v Praze. Co jste od toho čekal?

Měl jsem obavy –⁠ z toho, že jdu do korporátu a tak. Ale našel jsem tady naprosto normálně myslící lidi, se kterými je radost pracovat. Od začátku jsme se snažili komunikovat, vysvětlovat, aby všichni pochopili, o co nám jde. Protože nejhorší je, když si lidé neporozumějí. 

A neměl jste strach, že zde nebude tak neformální prostředí, na které jste byl zvyklý?

V Karlovarských minerálních vodách jsme všichni vyšli z malých fabrik a chtěli jsme tu jejich neformálnost přinést s sebou i do PepsiCo. Snažíme se proto přistupovat k problémům selským rozumem a totéž chceme i po zaměstnancích. Já lidem často říkám: chovejte se jako doma. A myslím to vážně. Když ráno vidím, že má někdo v –5 °C hodinu otevřené dveře, tak se ho zeptám, jestli má doma taky celý den otevřenou garáž. 

Kolik lidí tady dnes pod vaším vedením pracuje?

140 lidí jen za výrobu. Samozřejmě je tady ještě sklad atd., takže ve fabrice se teď pohybuje asi 200 lidí.

Znáte je všechny jménem? Tykáte si?

No o to byl na začátku trochu spor. Protože v PepsiCo si každý automaticky tykal a mně to moc nesedí. Pro mě je to právě vzor toho korporátu. Tykání by mělo usnadňovat spolupráci a komunikaci, ale já se s člověkem chci nejdřív seznámit.

A už se v Kolbenově cítíte „jako doma“?

Myslím si že jo, že jsem už „domestikován“. A s 90 % lidí si v současné době opravdu tykám.

Stále ale pravidelně jezdíte i do Poděbradky. Vnímáte nějaké rozdíly v atmosféře?

Já opravdu myslím, že jsme tu rodinnou atmosféru dokázali z Poděbradky přenést i sem. Dnes bych za každého zaměstnance strčil ruku do ohně. Každý jsme nějaký, ale já raději budu dělat s lidmi, které znám. Protože, a budu se opakovat, dneska je těžké sehnat dobré zaměstnance.

Takže si vážíte těch, které máte?

No jasně. Když máte mistra, který tu je 25 nebo 30 let –⁠ na takových lidech to tady stojí. A je to zase o té loajalitě a pokoře. Ne vždy se daří…, ale když člověk někde dělá čtvrt století, tak ví, že život je sinusoida a časem se bude zase dařit. A když se podívám přes všechny závody, tak je dělají ti, kteří do toho dávají srdce. 

Mattoni 1873 je firma, která funguje mnohem agilněji než ty zmíněné korporáty – žádné striktně dané procesy, rozhodování podle intuice a selského rozumu. Výroba ale přece jen musí mít nějaká jasně daná pravidla a postupy. Jak jde tohle dohromady?

Samozřejmě, ve výrobě musejí být striktně daná pravidla hry. Vše musí být tip top, tady bohužel zdravý selský rozum a intuice nestačí. Postupy a procesy máme jasně popsané –⁠ víme přesně, jak se mají lidé chovat u strojů a tak dále. Ale na druhou stranu ne všechno je jen o tom papíru. Člověk musí zároveň o věcech přemýšlet. 

To znamená, že zaměstnanci mohou přicházet s vlastními nápady, inovacemi a se zlepšováky?

Jasně. Lidé třeba často přicházejí s tím, jak můžeme ve výrobě ušetřit. Někoho napadne, že bychom mohli použít užší etiketu nebo jinou fólii, další zas chce zkusit jiné sáně na mašině. Tak to vyzkoušíme, vyčíslíme, a když to funguje, může se to uplatnit. Nebráníme se jakékoliv iniciativě a snažíme se, aby za námi lidé se svými nápady opravdu chodili.

Komunikujete třeba i s dalšími závody v rámci skupiny?

Se všemi manažery v jiných závodech se známe důvěrně, navzájem čerpáme ze svých zkušeností, pomáháme si i s náhradními díly. A snažíme se o to i se zahraničními závody –⁠ dnes jsem třeba odpovídal do Rakouska. Měli nějaký problém s lahvemi, tak jsme jim poradili, co bychom s tím udělali my. Snažíme se doopravdy chovat jako rodina.

Kam by podle vás Mattoni 1873 měla směřovat do budoucna? Myslíte, že je reálné udržet rodinného ducha firmy i v případě, že bude dál růst tak jako doteď?

Myslím, že pokud v jednotlivých závodech budou lidé, kteří současné nastavení zažili a budou to myšlení šířit dál, tak se to může podařit. Nestává se nám, že by někdo říkal „My jsme Pepsi a oni Dobrá voda nebo Magnesia.“ Všichni jsme zkrátka součástí jedné firmy. A to i přes to že jsou tady lidé, kteří v Kolbenově dělají 25 let a jenom poslední tři roky jim šéfuje pan Pasquale. Podle mě je to tím, že jim nabízí nějaké dlouhodobé jistoty a vize. Ty jsou pro lidi tak nějak nejdůležitější.