Lukáš Tomek
šéfredaktor deníku Sport a iSport
scroll down

Šéfredaktor deníku Sport: Sportovní zprávy dnes stojí na datech. Stejně důležité jsou v nich ale i emoce

Digitální transformace, kterou v současnosti prochází mediální dům CNC, se netýká jenom byznysových a technologických inovací, ale přirozeně taky samotných redakcí. Redakční práce se víc a víc přesouvá do online prostředí, každodenní realitou se stává datová žurnalistika a práce s daty obecně. Výjimkou není ani redakce deníků Sport a iSport, jejichž šéfredaktorem je Lukáš Tomek. Muž, který se sportovní publicistice věnuje od roku 1993 a jako redaktor tedy zažil nejen období, kdy měl monopol print, ale i nástup internetu nebo postupný přesun žurnalistiky do digitálu. Jako šéfredaktor dnes dokáže využít nové možnosti na maximum a jeho schopnost udržet rovnováhu mezi data–driven přístupem a redaktorskou intuicí je inspirativní.

Sportovní publicistice se věnujete přes 20 let. V čem se podle vás od té doby redakční práce změnila?

Změnilo se všechno – i sport sám. Naše práce se ale zrychlila a zásadně proměnila především nástupem internetu. Pamatuji si, že když jsem přišel do redakce Lidových novin, bylo tam hrozně moc času na přemýšlení. Tempo bylo pomalejší, objem práce nižší. Dnes, díky novým technologiím a onlinu, je stále důležitější rychlá reakce. Nové technologie s sebou ale také přinášejí mnohem více možností.

Jaké možnosti máte konkrétně na mysli?

Rychlejší a přímější komunikaci s lidmi a také rychlejší zpětnou vazbu. Dříve žil sportovní novinář tak trochu v bublině. Myslel si, že ví, co sportovního fanouška zajímá. Dnes je ale v onlinu všechno proměřené. Víte, čím jste které čtenáře zasáhli i jestli je to skutečně zaujalo. Bublina se rozplynula. Lépe se dá také pracovat s obsahem, například videoprodukce je pro sport klíčová. Už nemusíte každý gól popisovat, jednoduše ho ukážete ve videu.

Je něco, bez čeho byste se naopak obešel?

Před nástupem onlinu žil novinář od rána do uzávěrky. Dnes uzávěrka prakticky neexistuje, lidé jsou pořád ve střehu, připraveni reagovat. To je poměrně náročné.

Lukáš Tomek

Dalo by se říct, že redaktor dnes musí být víc multifunkční, než tomu bylo dřív?

Rozhodně. Pět let zpátky se v integrovaných newsroomech dokonce prosazovalo, že by novinář měl být schopný napsat článek, zalomit ho, natočit a sestříhat video, pracovat se sociálními sítěmi a tak dále. Řekl bych ale, že ta doba je už pryč. V současnosti se redaktorská práce zase trochu specializuje – máte specialistu na sociální sítě, na data, člověka, který víc natáčí, a jiného, který píše. Ale stále platí, že novináři jsou daleko víc multifunkční než dřív.

Jste šéfredaktorem deníků Sport a iSport. Jeden je tištěný, druhý digitální. Jaké jsou základní rozdíly při tvorbě tištěného a digitálního obsahu?

V printu jste hodně omezení papírem a jeho formátem. Výhoda ale je, že čtenář vidí všechny doplňující prvky článku najednou. Můžete pracovat s grafickým designem, fotkami a tak dále. V onlinu máte možností daleko víc, musíte ale taky rychleji zaujmout. Čtenář v první chvíli vidí jen titulek a malou fotku. Musíte tedy myslet na to, co přesně mu ukážete, aby pochopil sdělení, článek otevřel a dočetl. A ideálně ho pak ještě odnavigovat někam dál. Rozhodně se tedy nedá říct, že když napíšete článek, můžete ho jedna ku jedné přetáhnout mezi printem a onlinem.

Dřív žil sportovní novinář tak trochu v bublině – myslel si, že ví, co sportovního fanouška zajímá.

Lukáš Tomek

Takže máte redaktory, kteří pracují specificky pro online a pro print?

Autoři jsou jedni, hodně důležitá je ale role editorů. Tam už jsou specialisté na print i na online. Dostanou z terénu od autora text a musejí ho upravit pro potřeby daného kanálu. V případě onlinu přidají videa, vybaví článek SEO náležitostmi, pracují s ním směrem na sociální sítě. V printu zase přidávají grafické prvky, které mají vést čtenáře k tomu, aby text dočetl.

Práce v redakci je ale pořád především o získávání informací. Změnil se přístup k informacím díky moderním technologiím?

Určitě. Nové informace pro nás představují například data. Datová žurnalistika hraje ve sportu čím dál větší roli, protože nám pomáhá lépe pochopit věci, ze kterých jsme dosud měli jen nějaký pocit“, i když byl založený na zkušenostech. V datech si můžeme řadu dojmů ověřit nebo vyvrátit a zjistit, co nám uniklo. Další velký zdroj informací, který dřív nebyl, jsou sociální sítě. Pro sportovce a kluby představují jeden z důležitých komunikačních prostředků, kde mohou bez prostředníka (tedy bez média, pozn. red.) něco sdělit lidem. A pro nás je zase zajímavé to sledovat a interpretovat, dávat to do souvislostí.

Mluvil jste o datové žurnalistice. Liší se nějak sportovní redakce ve využívání technologií a zpracování dat od jiných redakcí?

Myslím, že ve sportu, byznysu a v ekonomice je dat možná nejvíc. Sport, stejně jako ekonomika, je totiž založený na srovnávání. A nejexaktněji, nejpřesněji to srovnáte právě pomocí čísel a dat. Musím ale říct, že je to dvousečná zbraň. V číslech se totiž člověk může velmi snadno ztratit a neinterpretovat je správně. Proto je důležitý nějaký odstup, zdravý rozum a zkušenost, kterou se sportem máte.

V čem je datová žurnalistika zajímavá pro sportovního fanouška?

Myslím, že tento typ obsahu určitě není pro všechny čtenáře. Vždy bude nějaká část lidí, která daleko víc půjde po emoční lince sportu. Pak je tam ale ta core skupina, kterou čísla, statistika a analýzy naopak zajímají a která u takového obsahu zůstává výrazně déle než u jiného. Takové čtenáře baví, že si v datech mohou hledat souvislosti, jít víc do hloubky a pochopit, proč se věci dějí právě tak, jak se dějí.

Sportovní analýzy jsou jedna věc. Ovlivňují ale dostupná data i výběr samotných témat, o kterých píšete?

Rozhodně. Díky datům vidíme, že se nějaké téma, sportovec, či dokonce celý sport dostávají do trendu. Před časem byl například velký nárůst zájmu o MMA. Tak jsme si řekli, že musíme mít redaktora, který se bude věnovat jen tomu. A byli jsme první newsroom, který začal dávat MMA víc prostoru. Data tedy do určité míry ovlivňují i témata, o nichž píšeme.

Datová žurnalistika hraje ve sportu čím dál větší roli. Pomáhá lépe pochopit věci, ze kterých jsme dřív měli jen „nějaký pocit“.

Lukáš Tomek

Není ale v rámci žurnalistiky trochu problematické, že díky datům a algoritmům vlastně ukazujete čtenářům „jen to, co zrovna chtějí vidět“?

Samozřejmě tam musí zůstat nějaká relevance. Doporučený obsah nemůže tvořit 100, ale ani 80 procent obsahu, ten poměr musí být rozumnější. Jinak hrozí určité zacyklení, kdy ani nepoznáte, že by čtenáře zajímalo i něco jiného, protože mu to zkrátka ani nenabídnete.

Co přesně znamená práce s daty pro redaktory v každodenní praxi?

Já bych to rozdělil na dvě oblasti. Jedna část jsou data, která se týkají naší práce, něco o ní vypovídají. To, zda byl obsah úspěšný, se nově nedozvíte jen formou pochvaly či kritiky na poradě, ale je to vyjádřené čísly. Tato data musí nějakým způsobem vnímat celá redakce, především pak ale lidé, kteří jsou ve vedení newsroomu a rozdělují práci. Redaktor v terénu často nemá vůbec čas sledovat report toho, co se jak čte.

Druhá část jsou data, která vedou přímo k tvorbě obsahu, a tam je to také pro každého jiné. Člověk, který je v magazínu a jeho hlavní obor je dělat velké rozhovory, data k práci tolik nepotřebuje. Pak ale máte redaktora, který je specialista na fotbal a má analyzovat hru, a pro něj je to 70 procent práce. Čili rozdíly v newsroomu jsou v tomhle ohledu docela velké.

Lukáš Tomek

Máte v rámci této transformace i nějaká interní školení nebo procesy, které ji usnadňují?

Máme. Před nějakým časem jsme například vzali do redakce datového analytika, který zde působí i částečně edukativně a ukazuje redaktorům datový přístup ke sportu. Občas jsou to samozřejmě extrémy – datový analytik vše vidí přes data a zápas jsou pro něj především čísla. Pro některé redaktory je tentýž zápas podstatně víc o emocích a o pocitech. Pořád hledáme tu správnou míru, aby se tyhle světy prolnuly.

Začínali jsme tím, jak se redakční práce změnila za posledních deset let. Jak bude podle vás vypadat sportovní redakce budoucnosti?

Myslím, že ještě mnohem důležitější bude videoobsah. A taky data – čím dál podrobnější a často přístupná živě během zápasů. Díky nim například při fotbalovém zápase okamžitě uvidíme, kdo z hráčů je v tom daném okamžiku v největší formě, a tedy má nejvyšší šanci proměnit například penaltu či trestný kop. Na druhou stranu ale pevně věřím, že zůstane i jeden z úplných základů sportovní žurnalistiky a to je silný, emoční příběh. Protože sport je mimo jiné hezký i v tom, že jeho příznivci daleko raději čtou příběhy, ve kterých někdo něco zvládl, překonal, zvítězil, než story o tom, že se někomu něco nepovedlo. Věřím, že tyhle emoce ve sportovní žurnalistice zůstanou i za dalších deset let.

Rozhovor
Rozhovor
Rozhovor
left
right

Lukáš Tomek, šéfredaktor deníků Sport a iSport

Lukáš Tomek je český sportovní novinář a šéfredaktor deníků Sport a iSport. Sportovní publicistice se věnuje už od roku 1993, kdy ještě studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze. Poté nastoupil do sportovní redakce Lidových novin, kterou od roku 1999 vedl. V roce 2004 se stal zástupcem šéfredaktora deníku Sport, od května 2009 pak jeho šéfredaktorem.

Moderní technologie vidí jako důležitou součást redakční práce a data jsou pro něj fascinujícím zdrojem nových informací. Zároveň ale dokáže ocenit intuici, zkušenost a jedinečnost svých redaktorů. Stále proto hledá cesty, jak tyto dva světy propojit tak, aby výsledkem byl ten nejlepší zážitek pro sportovní čtenáře.

Sledujte nás
na sociálních sítích